* 19. dubna 1914 v Holicích, † 20. prosince 2003 v Trutnově
Akademický sochař a řezbář. Studoval řezbářství u holického rodáka profesora Františka Kmenta, poté na pražské UMPRUM. Profesor pražských uměleckých škol, účastník četných soutěží, autor dvou holických pomníků (památník odboje 1945 a památník obětí války na hřbitově) a několika pomníků významných osobností (např. sousoší bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, socha Aloise Jiráska v Hronově). Působil v Praze. Je nositelem Řádu práce, titulu Laureát státní ceny a Národní umělec.
Akademický sochař Josef Malejovský, bývalý profesor na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, se narodil 19. dubna 1914 v holickém domku jako páté dítě obuvníka Malejovského. Obuvnický kluk se vymkl z obuvnického řemesla. Otec tehdy poslechl učitele a rozhodl se, ač nebylo peněz nazbyt, poslat chlapce koncem dvacátých let na Státní ústřední školu bytového průmyslu v Praze XI. a svěřil ho do péče učitelů Františka Kmenta a Damiana Pešana. Ti oba se podíleli na prvních Josefových řezbářských a sochařských úspěších.
Krizová třicátá léta Josefa Malejovského zastihla v ateliéru profesora Karla Dvořáka na Vysoké škole umělecko–průmyslové. Klasik Dvořák, pokračovatel v díle takových velikánů sochařského nebe jako byli Myslbek, Mařatka, Sucharda, Kafka nebo Štursa, byl jeho štěstím. Po vojenské prezenční službě Josef Malejovský dostal od Karla Dvořáka a jeho generačních druhů Karla Pokorného a Jana Laudy nabídku na spolupráci. Rozlet však zabrzdila okupace.
Josef se na čas stal retušérem v keramickém závodě a později dokonce pomocným dělníkem. Stále však po večerech a nedělích ve svém ateliéru vytvářel velkolepá díla. Zvlášť cenná je jeho socha Ve větru, která je vlastně v gestu úzkostného schoulení nezadatelným symbolem hitlerovské okupace a druhé světové války. Jsou to však i jeho prosté motivy Kopytář, Truhlář, Domovnice. Vzpomínka na mládí a skrytá výzva nacistickým okupantům – Historie, Země (Vlast, Pole), Smutek, Bez přístřeší či Nálet. V pětačtyřicátém roce, po osvobození, přešel Malejovský jako asistent k Janu Laudovi, potom k Bedřichu Štefanovi a Josefu Wagnerovi.
Malejovský tvořil Pátý květen 1945, Raněného barikádníka, Partyzána, Barikádníka, Odznak československého partyzána, pamětní medaili Ležáky, Raněného bojovníka a první ze svých monumentálních soch, které byly umístěny na náměstích – pro rodné Holice pískovcový pomník padlým barikádníkům. A pak začala dlouhá řada úspěchů. Třiceti realizovanými plastikami v ulicích a na náměstích a významnými plaketami se může chlubit málokterý sochař. Jsou mezi nimi – pomník Aloise Jiráska v Hronově, Jana Žižky v Trocnově, hlavní vrata Národního památníku na Vítkově, bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, Partyzána v Makově – Velkých Karlovicích, Bedřicha Smetany v Praze, Pražských barikádníků v pražské Tróji, Ivana Olbrachta a Antala Staška v Semilech.
Jeho slova jsou: „Každý schopný člověk by měl ve svém životě vytvořit dílo ve svém oboru a zanechat tak za sebou památku pro další časy.“ V případě sochaře Malejovského je možno konstatovat, že s jeho tvorbou se lze seznámit v celé řadě našich měst a obcí. Josef Malejovský zemřel 20. prosince 2003 v Trutnově.
